2.kapitola- 3

19. srpna 2008 v 21:29 |  Moje kniha
Ještě štěstí, že díky ředitelovi, nám z hodiny Matiky zbylo jenom 35 minut.
*******
Seděla jsem v lavici a stále poslouchala nudný výklad matikáře. Už z hodiny zbývalo jenom 10 min ale já dostala strašnou potřebu na malou. No fakt. Měla jsme pocit, že prasknu. Přihlásila jsem se a zeptala jestli si můžu na záchod. Naštěstí mi to Kaplan dovolil, protože jsem si jistá, že déle, než 2 minuty to už neudržím. Neměla jsme tolik pít ten džus.
Vyletěla jsem ze třídy jako střela a letěla jsme ze schodů dolů. Ted by se mi vážně hodili záchody na patře.
Peláším si to po schodech když uslyším hlasy. Hlasy ředitele a nějakýho chlápka. Potřeba ustoupila. Přepadla mě neskutečná zvědavost. Zpomalila jsem tempo a zastavila se na rohu a koukala na ředitelnu, odkud se ozývaly ty hlasy. Spatřila jsem ředitele, jak si vybavuje s nějakým mužem v dost drahým saku a v kabátě. Nejdřív jsem nevěděla kdo to je ale když se otočil...
,,Zajisté pane premiére," řekl zrovna ředitel podřízeně. Ten muž, který vyšel právě z ředitelny byl premiér Dajer. A nejen to, je to i jeden z nejbohatších mužů našeho státu. Než se stal premiérem byl totiž podnikatel.
,,Neříkejte mi prosím premiére," řekne Dajer klidným hlasem. ,, Nechci, aby si kvůli tomu z Filipa dělali srandu." dodá a koukne se ke dveřím.
Z tech právě vychází, ten nejkrásnější kluk, jaký kdy byl. Na svou potřebu na záchod jsme okamžitě zapomněla. Stála jsem jako opařený na rohu chodby a s otevřenou pusou koukala do na něj.
Stál tam, naprosto znuděně se tvářil a pohazoval si s hakisákem. Na sobě měl tmavý džíny- podle mě dost drahý- a šedivý tričko a přes něj rozepnutou černou mikinu s kapucí. Ale nejvíc mě dostával jeho ksichtík. Měl tmavý černý vlasy a stejně tak neproniknutelný tmavý oči. Byla jsem sice daleko, abych rozeznala, jestli jsou černý nebo hnědý, ale i tak byly úplně boží.
Nevím jak dlouho jsem stála a sledovala to ztělesnění boží dokonalosti ale určitě dost dlouho aby si mě stačil všimnou ředitel.
,,Slečno?!" řekl a koukal na mě svýma prasečíma očkama. ,,Jak to, že nejste ve své třídě!" asi byl naštvaný, že jim ruším rozhovor.
,, Promiňte." řeknu spěšně. ,, Já...šla jsem na záchod." řeknu, když si uvědomím, proč tu jsem.
,, Podle mě, se spíše ulíváte z hodiny. A to je záškoláctví, a za to je podmínečné vyloučení."
Chtělo se mi říct, za co podmínečné vyloučení není. Ten boží kluk-Filip vlastně- mě ani nezná, a už jsme stačila se před ním ztrapnit.
,, Ne to ne.."začnu se obhajovat.
,,Ale ano," v tvářích má vítězoslavný výraz. Asi se snaží předvést Dajerovi, jak jedná s žáky.,, Jaké je vaše..." začal Wester, ale nedořekl.
,, Čau." řekl Filip na mě a usmál se. ,, Já jsem Filip." nenápadně obešel ředitele a postavil se přede mě.
Koukala jsme neschopna slova. Ten týpek v pohodě uťal ředitele, a to uprostřed rozhovoru. V pohodě si před něj nakráčel a začal se bavit se mnou, i když mě ředitel právě pokoušel vyhodit. Tedy podmínečně.
,, Ahoj." odpověděla jsem já a snažila jsem se působit pohodově a klidně jako on.
,,Jak se jmenuješ?" zeptá se Filip a nevšímá si funění za jeho zátylkem, které vydával ředitel.
,, Jsem Ketherine, ale raději mi říkej Ket." řekla jsem a v tu chvíli jsme si uvědomila,že do tohoto kluka, jsem se zamilovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama