2. kapitola 4

19. srpna 2008 v 21:30 |  Moje kniha

,, Jsem Ketherine, ale raději mi říkej Ket." řekla jsem a v tu chvíli jsme si uvědomila,že do tohoto kluka, jsem se zamilovala.
,, Tak to tě rád poznávám Ket." řekl ale k mému jménu přidal zvláštní obličej, Ne že by se mému jménu smál ale jako by si s vyslovením jeho zvláštně hrál. ,,Doufám, že taky chodíš do 1b, protože bych se s tebou rád dál potkával."
Nemohla jsem uvěřit vlastním slovům, tenhle kluk mi teď vysmekl poklonu. ON na MĚ! Ne že bych byla nějaká obluda, ale nestává se mi moc často, že by mi někdo lichotil. Teda pokud to jeho slovní spojení vlastně byla lichotka..
,, Jo, chodím do 1b." potvrdím a usměju se. Jenom doufám, že mezi mezi nemám nějaké zbytky jídla.
Ale neměli jsme možnost dál pokračovat. Právě totiž zazvonilo a to nejen-že spustilo proud žáků na chodbě ale také znovu oznámil mou potřebu.
Pan Dajer se podíval na ředitele a pak na svého syna.,,Musíme jít" řekl krátce a zamířil ven. Pravděpodobně nechtěl být viděn. Proč?
,, Tak ahoj" řekl Filip a odešel za svým otcem.
Zírala jsem za ním a cítila jeh skvostnou vůni AXE. Strašně moc jsem si přála, aby ten rozhovor, co jsem právě vedli znamenal něco víc. Ale bohužel moje naděje pohasínali, jen co jsme si uvědomila, že po tom co spatří naší třídu- a s ní i Nicolu- na mě okamžitě na mě zapomene. ACH JO!
Vzdychala jsem a stahovací svaly u močového ustrojí se mi pomalu uvolňovali. Okamžitě musím na záchod jinak tu žlutou zapáchající tekutinu vypustím tady na chodbě před ředitelnou. Rozběhla jsme se chodbou k holčičím záchodkám a zapadla do nich.
Jen co jsme skončil, doběhla jsem do třídy a posbírala svoje věci. Ve třídě už nikdo nebyl. Všichni se už určitě ládovali jídlem na obědě. Já pomalu a klidně sešla jedno patro níž, našla svou skřínku, na zámku zadala kombinaci 1426 a vložila všechno učení do ní. Pak jsme ji zase spořádaně zavřela a rozběhla se do jídelny.
Tam na mě bohužel čekala dost dlouhá řada. Nenápadně jsem hledala někoho známého ve předu, ale nikdo, kdo by mě chtěl pustit tam nebyl. Vzdychla jsem a opřela se o zeď na konci řady.
Celou dobu (přibližně 6 minut) než jsem se dostala na řadu k jídlu, jsem přemýšlela. Přemýšlela nad Filipem. On byl tak naprosto dokonalý, vzhledem ale i klidným chováním, že jsem si ho nedokázala představit, že by si se mnou něco mohl začít. Samozřejmě že jsme v hlavě měla už různý sny o našem společném rande, ale rozum mi to nedával dohromady.
Konečně jsme se dostala k jídlu. Na tác mi naložili kopu brambor a taky sýr, který vypadal fakt lákavě ale teď byl úkol, najít si místo.
V naší jídelně je hierarchie taková to : Na kraji-nejblíže k vydávacímu pultu- sedí šprti a naprostí neoblíbenci. Uprostřed je místo jenom pro oblíbence a mulionáře z naší školy a vzadu sedávají ti, kteří nepatří ani mezi jedny. Tam většinou sedávám já a Tyg. Nesedíme většinou samy, protože Tyg tu má o rok starší kamarádku Kristýnu, která nám vždycky hlídá místo. Kristína je úplně normální, což je v téhle škole rarita. Má dlouhý tmavý vlasy, štíhlou postavu a dokonalý oči. Toho jsme si všimla hned napoprvé. Tedy mí se dobře nalíčit, takže jí tužka nikdy neteče a stíny jsou dokonalý pořád. S tím mám já občas problémy. Barvu očí má zelenou.
Zamířila jsem ke stolu, kde pravidelně sedáváme a přisedla si ke kámoškám. Dneska se k nám přidal i Kristýny kluk Martin.
Na Martinovi není nic co by bylo nenormální až na propíchnutý jazyk. Má blonďaté vlasy a modrý oči. Většinou sedí v zóně pro oblíbence, protože jeho táta vlastní 4 restaurace tady ve městě.
,,Ahoj bando" pozdravím se a sednu si vedle Tyg a Kristýny.
,, Ahojky Ket." oplatí mi všichni sborově.
,, Kde si byla tak dlouho?" zeptá se mě Tyg. ,,Copak máš zácpu?" uchechtne se vlastnímu vtipu.
,,Ne," odpovím jí na to, protože se mi nějak vtipkovat nechce. ,,Ale potkala jsem našeho budoucího spolužáka. I s jeho slavným tatíkem."dodám.
,, Fakt?" ožije okamžitě Tyg a všichni ostatní u stolu. Asi jim už tu novinu stačila říci.
,, Si piš, a nebudeš věřit, kdo to je." pokývám hlavou. ,,Pokus se hádat." vybídnu jí.
,,Víš dobře, že na hádanky moc nejsem." řekne na to ale když si všimne mého výrazu raději se do toho pustí. ,, Tak dobře. Nějaký syn filmové hvězdy?" kuk na mě ale já jen zavrtím hlavou. ,,Syn fotbalisty?" zase negativní zavrtění hlavou. ,, Tak syn politika nebo právníka?" konečně zavrtím jako souhlas.
,, Fakt? A kdo to teda je."
,, Ten nejvýše postavený politik vážení." chvilku napětí...,,Syn premiéra Dajera."
U stolu je chvilku ticho. Asi ho nikdy neviděli, protože to by se netvářili takhle nechápavě.
,, On má nějakýho syna?" zeptá se Martin.
,, Jo. Ale to není všechno. Dámy, ten kluk je víc než k nakousnutí. On je přímo k sežrání!" řeknu a viditelně se mi zalesknou oči.
,,No...." začne Tyg. ,, Tak to nás Pánbůh ochraňuj."dokončí, a to ani netuší, jak až moc nás bude muset její pánbíček ochraňovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama