2. kapitola- Mezisvětí

19. srpna 2008 v 20:58 |  Život po smrti
A hned den na to tu máme pokráčko.. Njn ze začátku mě to vždycky baví :)
Do místnosti se přihnali dvě sestry. Vznášela jsme se jim nad hlavami ale oni měli oči jenom pro to prázdné ležící tělo dole. A pak, najednou byla tma a ticho... Konečně jsem byla nadobro pryč. Mrtvá....

2. KAPITOLA

Neměla jsme ponětí, kde jsem. Nejdřív jsme všude kolem viděla mlhu a pak zase světlo. Jako když ve tmě rozsvítíte žárovku a pak zase zhasnete. Takhle to problikalo a pak byla pořád jenom hustá světlá mlha.
,,Dano?" slyšela jsme mužský hlas někde poblíž. ,,Dano si tu?"
Nevěděla jsme, jestli se mám ozvat a nebo jenom stát a čekat, až si mě ten majitel toho hlasu najde.
,,Dano pokud tu si tak se ozvy." vybízel pořád ten hlas až jsem se neudržela a zavolala zpátky.
,,Tady jsem." jakmile jsme to dořekla tak se mlha pozvolna odtáhla a já měla výhled na velkou místnost, ve které jsme stála.
,,Á tady jsi." řekl mladý a docela pohledný mladík, stojící v bílé róbě asi 10 metrů ode mě.
,,Už tu na tebe pěknou řádku hodin čekám." řekl a usmál se. Přistoupil ke mě blíž a podal mi zdvořile ruku. ,,Já jsme Darel ."
S rukou jsme mu potřásla ,,Já jsme Dana."
,,Ano , já vím, znám tě. Jinak bych tu s tebou nebyl." usmál se a odstoupil ode mě. ,, Nacházíme se v mezi světí." koukl na mě a poté pokračoval ,,To je místo, kam se udebírají všechny duše po smrti, aby se rozhodlo co s nimi bude dál."
,,Takže jsme definitivně mrtvá?" zeptala jsme se, než stihl pokračovat.
,,Je mi to líto ale na Zemi jsi definitivně mrtvá." řekl a položil svou hebkou dlaň na mé rameno. ,,Ale tím to nekončí." dodal povzbudivě, jako by očekával, že se v tu chvíli rozbrečím a budu křičet a prosit, abych se vrátila.
,,Co je tedy teď? Po smrti?"
,,To ti teď hodlám ukázat." řekl s radostí malého dítěte, když dostane dlouho očekávanou hračku. ,,Takže, jak už jsme řekl, toto je mezi světí. Zde se rozhodne, zda se tvoje duše vytratí, nebo budeš pokračovat do dalšího příběhu nebo dalšího života nebo do jiných světů. To chápeš že?"
,, Hm jo.. Jo chápu."
,, Zde ti ukážu to, co chtějí mnozí znát a vědět ale nezjistí to, dokud se nedostanou na tvoje místo, což je odpověď na otázku, co je po smrti.
Pro každého tu čeká něco jiného. Určitě znáš nebe, peklo a ráj. To tu je samozřejmě taky ale máš více možností."
Jak mluvil, pomalu jsme šli a velká místnost, ve které jsme stála se měnila v něco, co by se mohlo rovnat dlouhé hotelové chodbě, na které je mnoho pokojů a dveří. Dveře nikdy nebyli stejné. Byly různě velké, barevné a z jiného dřeva. Některé měli zářivě pastelové barvy a jiné zase byly masivní s černým nátěrem.
,,Jak vidíš, toto jsou dveře do světů." ukázal na jedny, které byly tak veliké, že horní práh ani nebyl vidět. ,, Svět obrů" poznamenal. Pak se zase podíval na mě a pokračoval. ,,Jednoduše řečeno, když napíšeš knihu, nebo si něco vymyslíš, jako že nějaký svět, objeví se tady v mezi světí další dveře. Potom, když zemřeš a zasloužíš si to, do svého světa se můžeš dostat a žít si tam. Ale když někdo započne se sněním nebo psaním knihy a nedokončí aspoň základní věci, po vstupu do dveří prakticky znovu zemřeš a objevíš se tu znova. Taky se může stát, že tě pošleme zpátky dolů na Zem a začneš si nový život ale to se stává jen vyjímečně. Vše závisí na víře."
,,No to zní zajímavě." řekla jsme, protože mě nic jiného nenapadlo. Přemýšlela jsme o tom, co řekl a tak nějak trochu nechápala ale pak jsme vybouchla... ,,Ale to není možné. Prostě, to nemůže být. Určitě jsme v nějakém snu. To.. Ne to nejde." mávala jsem kolem sebe rukama a kroutila nesouhlasně hlavou. ,,Blbost."
,,Ty nejsem věřící viď?" zeptal se mě Darel pomalu.
,,Věřící? Po tom jakou bolest jsme snášela, tedy vlastně snáším?! Ne to opravdu nejsem."
,,Tak to ti to budu muset nějak vysvětlit." zarazil se a zamyslel se. Já jsem jenom stála a po dlouhé době jsme se usmívala. Nevím, co mě k tomu vedlo ale usmívat jsme se musela. Ten Darel se mi líbil. Tedy byl milý a choval se ke mě se zdvořilostí, což jsme už dlouho nezažila. Já vlastně už dlouho žádného kluka neviděla, protože stále zavřená v nemocničním pokoji mě už nikdo nechodil navštěvovat.
,,Poslouchej." řekl najednou. ,,Já prostě nevím co mám udělat, aby sis nemyslela že je to sen a nebo tvoje blouznění z horečky, prostě musíš věřit."
,,Mluvíš jak nějaký pověřenec boží." popíchla jsme ho ale z jeho tváře spíš vyplývalo, že mu to lichotilo.
,,No to asi proto, že prakticky jím jsem." řekla usmál se. ,,Já jsem totiž anděl." řekl slavnostně a uklonil se.
,,A kde máš křídla?"zeptala jsme se já, protože opravdu na zádech žádná křídla neměl a kdybych si měla představit anděla, on by to asi nebyl.
,,Není moderní nosit křídla víš." řekl klidně. ,,Ale to nebudeme řešit, musíš uvěřit, jinak se dál nedostaneš a ty na to máš právo." Své blankytně modré oči zaměřil do těch mých.
,,Jo, já věřím." řekla jsem a koukala na něj.
,,Musíš to říci upřímně, jinak se nikam nedostaneme. Pokud nevěříš, vytratíš se. Nebudeš a naprosto zemřeš. Proto musíš věřit, to nás posune ke dveřím, kterými by jsi měla jít. Nebo aspoň k jedním z nich." dodal poté s mírným úšklebkem.
,,Jak jako ,k jedním z nich, ?" nechápala jsme.
,,Jen málo kdo má další cestu jasnou a jenom jednu. Někdo má otevřeno mnoho dveří, do kterým má jít. Ukážu ti něco." řekl a chytil mě za ruku.
Kolem bylo najednou hodně světla a pak jsme se objevili někde vysoko. Stála jsme vedle Darela ve velké kulaté místnosti, ze které bylo skrz okna vidět hluboko dolů. Uprostřed prostoru, který byl pod námi byla chodba. Pravděpodobně ta, ve které jsem před chvilkou stály ale v ní se to hemžilo mnoho malými postavičkami.
,,To jsou mrtví lidé a jejich strážci, co je vedou do jiného světa. Tvůj strážce jsme samozřejmě já." dodal.
,,Ano to mi došlo." řekla jsme typickým puberťáckým hlasem.
,,Tak teď ti ukážu, jak funguje princip mezi světí a putování do jiných světů. Vyber si koho chceš zhlédnou."
,,Hm.." sice jsme tak nějak nechápala to, co to znamená zhlédnout ale ukázala jsme na malé osůbky pod námi. ,, Tamhle ty tečky."
,,Dobře, tak sleduj..." řekl a kolem se zase objevilo světlo, které mě bodalo do očí a pak byla tma..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama