3. kapitola 2

19. srpna 2008 v 21:31 |  Moje kniha
******
Od mámy jsme dostala přesně tolik peněz, kolik jsme potřebovala na nové šaty a jídlo v McDonaldu. Vzala jsem si na sebe jinou mikinu a vyrazila ven. Naše město jenom párkrát zažilo opravdovou zimu. Nikdy jsme sice neměli sníh ale teploty jsou tak kolem 10 stupnů ale pro nás je to stejnak zima. Vzpomínám si, jak mi jednou máma vypravovala, že když se sem do města přistěhovala byl sníh. Kvůli němu se sem prý nastěhovala, ale pak sníh roztál a dalších 18 let nebyl. Nojo , máme hold štěstí.
Mě to ani nevadí, protože já nemám ráda zimu.
V garáži jsme si vzala moje kolo a vydala se po kopcích dolů. Bohatá čtvrt a naše ulice byla od města vzdálená 2 kilometry, ale mě to nevadilo. Ráda jsem jezdila po kopcích nahoru a dolů a občas si i zajedu do lesa a bloudím tam.
Po 10 min. Jízdě jsem dojela do města. Nebyl skoro žádný provoz, protože většinou o víkendu se všichni ztráceli do lázní, bazénů, hotelů a různých dalších rekreačních center v okolí.
Když jsem dorazila na křižovatku tak jsem ani nemusela zatáčet, protože moje cesta směřovala do centra, což je stále rovně. Tohle je udělané kvůli boháčům, co bydlí nahoře na kopci. Přeci nebudou brzdit kvůli zatáčkám ne?
Šlapala jsme si na kole, kolem občas prošel nějaký ten člověk a přemýšlela. Je mi to trapné ale zase o Filipovi. Už jsem v podstatě přemýšlela jenom o tom samým a stále dokolečka, ale stejně jsem nedokázala myslet na nic normálnějšího.
Asi jsem byla hodně zadumaná, protože to bych si jinak všimla toho sloupu, do kterého jsme přímo vrazila. Byla to fakt děsná pecka a moje kolo se zhroutilo a já sletěla na zem. Odřela jsem si pěkně dlaně.
,,Au.... au, au a au" říkala jsem stále dokola a válela se na zemi. Štípalo a taky mě bolela noha.
Naštěstí, nebo taky bohužel, mojí srážku se žlutou lampu viděl nějaký kluk, který právě vystupoval z auta. Mohlo mu být tak 20 a měl krátký světlý vlasy. Zabouchl za sebou auto a přišel ke mě.
,,Jseš v pohodě?" zeptal se mě ten zachránce.
,,Vypadám snad na to?" zeptala jsme se já trochu útočně. Divíte se, když mám asi zlomenou nohu a celou hromady štěrku ruce?
,,Ne ani moc ne." lehce se usmál ten kluk. ,,Viděl jsem , jak si to té lampy napálila."
,,No to je štěstí." odsekla jsme mu na to.
,,Hele já se ti snažím pomoc. Teď se ukaž jestli ti něco není." řekl a začal mě zkoumat. Jindy bych se nenápadně bránila ale teď mi to bylo jedno. Ruce štípaly, noha bolela a ten kluk nebyl tak ošklivý. Ba naopak vypadal docela mile a přátelsky a neměl blbý řeči.
,,Bolí mě noha." přiznala jsem ochotně ale pokusila jsem se na ní stoupnout. V tu chvíli co jsem na ní dala trochu své váhy jsem se zase podlomila a zasténala bolestí. ,,Ááuu, bolí." zopakovala jsem.
,,Raději tě odvezu do nemocnice, aby tě prohlédli" řekl a vzal mě za levou ruku, která byla na stejné straně jako bolavá noha.
,,Ne já to zvládnu, zavolám mámě a ta mě tam hodí." řekla jsem ale s jeho pomocí jsme vstala a postavila se na zdravou nohu.
,,Mámě zavolej ale odvezu tě já . Stějně to máme tak nějak po cestě." řekl a už mě vedl k autě.
,,Počkej a jak mám vědět že se mnou máš jenom tyhle čistý úmysly? Co když jsi třeba násilník a za rohem v parku mě znásilníš?" to víte, četla jsem nějaký ty časopisy pro holky.
,,Nejsem násilník." řekl klidně a otevřel mi dveře na straně spolujezdce.
,,To by násilník říkal taky." odvětila jsem
Zavrtěl hlavou a opřel mě o auto. ,,Jmenuju se David a nedávno jsme se sem přistěhovaly. Právě jsem projížděl městem a hledal nějakou zábavu. Jestli chceš, ukážu ti občanku a můžeš si jí vzít dokud tě nepředám nemocnici. Platí?" sledoval mě svýma barevnýma očima. No fakt, měl je barevný a nechce se mi to říkal ale prostě barva byla taková, no prostě vyblitá. Oči hezký ale barva nic moc.
,,Tak dobře."natáhla jsem ruku, jako že chci tu občanku a i když on si asi původně myslel, že to vážně nemyslím, spletl se.
Vytáhl peněženku a dal mi do ruky svou občanku. Potom mi pomohl do auta. Pak se vrátil pro moje kolo a trochu nemotorně ho zavřel do kufru. Sám si pak sedl vedle mě, na místo řidiče.
Koukla jsme se na ten jeho průkaz. Opravdu se jmenoval David a opravdu se sem nedávno přistěhoval. No aspoň mi nelhal. To to pěkně začíná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama