3. kapitola- 4

19. srpna 2008 v 21:32
****
Byl to snad nejhorší týden mého života. I když týden při svědění s neštovicemi nebylo taky moc příjemný, tohle bylo horší I když o mě máma pečovala jak jen mohla, raději bych byla zdravá a mohla chodit do školy. Celé mé soužení bylo totiž založeno právě na tom nechození do školy. Tenhle týden se tam totiž ukázal Filip a jak mě milá Tyg upozornila, Nicola se pustila do díla. Ale bohužel nejen ona. Všechny holky prý měli najednou zájem o toho nového hezkého, bohatého kluka. A já? Na mě si nikdo nevzpomněl a jedině tím, že jsem Tyg v pondělí zavolala jsem jí donutila si na mě vzpomenout. I když ona má stále ráda Petra, Filip prý není taky k zahození. Jak já tu sádru nesnáším.
Trvalo mě skoro dva dny donutit mámu, ať mě příští týden pustí do školy. Stále říkala, že doktorka to nedoporučuje, a že bude složité vycházet všechny ty schody ale já ji tak dlouho prosila a dělala psí očka, že svolila.
Pořád jsem ještě měla u sebe Davidovu občanku ale mámě jsme o ní neřekla. Už tak se mě pořád vyptávala kdo je ten David, který byl tak hodný samaritán a odvezl mě do nemocnice. Samozřejmě mi nevěřila, že jsem ho potkala poprvé a pořád mlela o tom, jestli spolu něco nemáme. Naštěstí jsme jí neřekla o tom, že mu je 20, protože jinak by tvrdila něco o antikoncepci a neplánoveném těhotenství.
Moje noha už nebolela tak strašně a vcelku normálně jsem chodila. Pokud tedy berete v potaz sádru a občasné pomáhání s berlemi.
V pondělí ráno jsem se normálně probudila, pracně si připravila a namáhavě se oblékla. Potom jsem si vzala tašku a pajdavě sešla dolů do kuchyně. Máma mi zatím připravila snídani, což nedělala už asi 5 let. Do školy mě odveze, protože nechápu, jak jinak bych se tam v tomto postiženém stavu dostala. Až nám skončí vyučování, zase se pro mě staví.
Snědla jsme musly, a dobelhala jsme se ven k autu, ve kterém už máma seděla a vyřizovala si nějaký hovor. Sedla jsem si dopředu do auta a jeli jsme.
,,Podle mě je to stejně špatný nápad. Jsi zraněná a pořádně nemůžeš chodit a to chceš jít do školy?" zeptala se máma.
,,Mami! Tohle jsme už řešili. Sama tvrdíš,že se musím vzdělávat tak mě nech." odpověděla jsme jí na to a sledovala ubíhající cestu vedle vozovky.
Ona na to nic hlasitého nedodala. Jenom zamručela něco, co by se dalo považovat za nesouhlas ale auto neotočila. Mámu přesvědčovat je někdy opravdu hračka.
Jeli jsem až jsme dojeli do města a jsem zastavili u velké světle oranžové budovy, což byla naše škola. Kolem se už spěchalo do školy jiní žáci naší školy. Vytosoupila jsem a máma mi podala hůl, s kterou jsme nyní chodila.
,,Pokud budeš chtít jít dřív domů tak mi zavolej. A prozvoň až vám skončí vyučování"řekla máma a sledovala mě.
,,Jo." řekla jsem netrpělivě. ,,Nejsem malá. Tak ahoj." rozloučila jsme se a zavřela za sebou dveře od auta.
Ještě jsem si všimla, jak se mamka usmála a pak nastartovala auto a zase se rozjela.
Otočila jsme se k budově. Konečně po dlouhým čekání jsme zase tady. Konečně uvidím Filipa!
,,Ahojky!" uslyšela jsme za sebou a rozpoznala jsme v tom Tygin hlas. Než jsem se stačila pohnout, přiběhla ke mě a objala mě.
,,Ahoj." řekla jsme do jejích hnědých vlasů.
,,Jů! Ty už jdeš do školy?" koukla na mojí sádru a zkoumavě natočila hlavu.,,To už můžeš jo?"
,,Říkala jsem ti, že i kdybych trpěla v příšerných bolestech, stejně bych do školy přišla." řekla jsme a pajdavě jsem vyšla směrem hlavní chod. Opírala jsem se na straně sádry o hůl.
,,Boj o kluka tě nutí co?" zeptala se kousavě Tyg a šla vedle mě.
,,Asi tak nějak." krátce jsem se usmála a společně jsem vyšli schody a zamířili jsme do patra, kde se nacházejí naše skříňky.
Kolem se zdálo, že se nic nezměnilo. Ne, že by mě to nějak překvapovalo , přeci týden nic nenadělá , ale stejně mi to tu připadalo nějak nový.
S Tyg jsme došli ke svým skřínkám. Zadala jsme svou kombinaci a vzala si učení, které budu potřebovat. Pak jsem pajdavě vyrazila ke třídě. Tyg mi celou dobu vyprávěla, co se děje. V podstatě její vyprávění spočívalo v tom, že se nic neděje.
Celá nedočkavá na Filipa jsme šla ke třídě. Bohužel moje nedočkání vyprchalo, hned co jsem ho viděla. Nedočkavost vystřídal vztek a zklamání. Stál totiž před třídou s Nicolou a líbal se sní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama