5. kapitola- Cledus

19. srpna 2008 v 20:59 |  Život po smrti
Po hodně dlouhé době se zase hládím se svou knihou. Pardon za tu přestávku. CHYB SI NEVŠÍMAT, MĚLA JSEM JISTÝ DRUH POTÍŽí..

5.kapitola

Šla jsem poslušně za ním, i když jsme se trochu zdráhala. Popravdě jsme se ze začátku domnívala, že nikam nedojdeme a že tohle je jen taková zkouška, ale když se všude kolem objevily ti lidé, bála jsme se jít mezi ně. Darel byl však neoblomný a i mé ucukávání rukou a snaha vyprostit se z jeho pevného sevření mu nenaznačila, že bych tam ani nechtěla jít.
,,Zavedu tě rovnou v Jesice, protože tady jde právě o ní." řekl, když jsme procházeli kolem první chatky, ze které vyběhl malý chlapec v dlouhé plátěné košili, která mu sahala až po kolena.. Koukl se na nás a pak zase ustrašeně zaběhl domů a začal křičet něco o oblečení.
,,Jo jak chceš." řekla jsme ,,Co to bylo?" zeptám se a ukážu na domek okolo kterého jsme prošli.
,,Myslíš toho chlapce? Místní obyvatel." řekl krátce, protože jsme se procházeli kolem chumlu starých mužů, kteří na nás koukali velice nechápavě. Darel lehce sklonil hlavu a pak jí zase narovnal. Pochopila jsme, že je to pozdrav po té, co ti staříci udělali totéž a tak jsme raději poklonu zopakovala.
,,A co bylo tohle?" zeptala jsme se znova, když jsem zašli za jeden domek a ti staří nám zmizely z z dohledu.

,,Předpokládám, že to je místní rada starších. Koukají na nás tak divně, kvůli tomu oblečení víš, Podívej se na nás. Pastelové barvy, tvoje šaty a moje oranžové tričko. Oni sou tu v šedé, hnědé a béžové- přírodní barvy. Myslí si, že jsme z jiného světa." vysvětlí mi.
,,No my jsme ale z jiného světa." upozorním ho.
Krátce se zasmál a zavrtěl lehce hlavou. Podle mě se konečně uvolnil a choval se jako normální člověk, ne nadpřirozená bytost, kterou s největší pravděpodobností byl, nebo jí alespoň být chtěl.
,,Bylo by vhodné změnit oblečení, ale ráda budíš pozornost, takže si to necháme." uchechtnutí.
,,To není pravda, já nemusím budit pozornost." řeknu dotčeně.
,,Ale notak D, nebudeme si nic nalhávat, mě je to stejně jasný. Znám tě." odvětil on.
,,Když myslíš." pokrčila jsme rameny. Měl pravdu. Ráda budím pozornost ale to se mi za poslední léta nedařilo. Víte proč.
Stále jsem šlapaly vesničkou. Ani jsme nečekala, že bude tak velká. Zprvu se zdálo, že tu je tak 10 baráčků, ale jak jsme pronikali dál, stále se objevovaly nové a nové chatrče, ale nyní byly už trochu větší a možná honosnější.
,,Á už tam budeme." říkal Darel, ale spíš pro sebe než-li na mě.
,,To jsme ráda." řekla jsem tiše já.
A opravdu. Nežli jsme to stačila doříct, stáli jsme před Jesici chajdou. Možná se ptáte jak jsme to poznala. Jednoduše. Byla obří. Kdyby měl být někde ubytovaný král, bylo by to právě zde, protože obytný prostor vevnitř, musel být obrovský. Domek se skládal asi ze 4 obyčejných chatek, měl 1 patro a z toho byl udělán ještě balkonek, ze kterého vedl žebřík na strom, který stál vedle. Na tom stromě byl zbudována malá vyhlídka, ze které bylo určitě vidět na všechny strany lesa. Kolem se pohybovala asi 5 žen, oblečených do stejného úboru, který se skládal z obyčejné suknice, haleny, která neměla rukávy a byla přichycena provázkem za krk a barevného šálu, který působil v celé té atmosféře nebarevnosti a naprosté nepestrosti trochu nepatřičně.
Hned co nás ženy spatřily, tak se uklonily a pak zaběhly do domu. Pak se ozvalo zacinkání a z hlubin domu vyšel muž.
Na první pohled byl velice pohledný. Nebyl ani moc starý a přívětivě se na nás usmíval. Byl obleček v tmavém úboru, přes který měl přehozen černý hábit. Určitě mu muselo být teplo.
Měl blonďaté vlasy, ale slabě opálenou pleť a hnědé oči.
,,Vítejte cizinci," pozdravil nás a slabě se při tom poklonil. ,,Je mi ctí, že mohu jako první pozdravit takové velevážené hosty jako jste vy." zase se poklonil a popošel kousek blíž. Hlas měl velice jemný a příjemný, ale prosakovala z něj jistý podton lží.
,,I my se s vámi rádi setkáváme. Rádi bychom si promluvili s vaší vládkyní-(To si my neřekl že vládne!)- a projednali sní o samotě jednu věc." řekl Darel s mým jemným vyrušením.
,,Rád bych vám vyhověl okamžitě, bohužel paní Jes je momentálně mimo Vilage, a vrátí se nejdříve při setmění, takže vám budu dělat společnost já. Jsem její nejbližší pobočník, takže jednotlivé věci, můžete projednat se mnou." dohovořil a znovu se usmál. Musím říci, že měl opravdu zářivé zuby.
,,Děkujeme za vaši ochotu, ale my bychom si potřebovali promluvit jedině s paní." řekl Darel a taky se usmál. No i ten měl hezké zuby.
,,Tak to je vaše volba. Ale alespoň vám nabídnu něco k pití, či nějaké občerstvení, zvlášť, když jsme podnikli takovou dlouhou cestu. Pojďte prosím dovnitř." rozpřáhl ruce a ustoupil z cesty. Darel poklonil hlavu, vzal mě za ruku a vedl mě dovnitř. Nejspíš se bál, že bych zůstala venku, protože jinak si to držení neumím vysvětlit. Když jsem procházeli dveřmi, jemně se ke mně naklonil a pošeptal: ,,Myslí si, že jsme z kmenu, který s nimi soupeří. Nemluv a jenom koukej. Dávej si ale pozor, ten chlap mi připadá divný." řekl a pak se odtáhl a počkal, až se nás ten muž ujme a odvede dál.
,,Chtěl bych se ještě omluvit. Zatím jsme se nepřestavil. Mé jméno je Cledus. Smím se zeptat na to vaše?" usmál se a pokračoval v cestě. Zatím jsme prošli menší místností, osvětlenou světlem z venku a vyzdobenou hromadou usušených kytek.
,,Mé jméno je Darel a toto je má společnice Dana." odpověděl za nás Darel. Čekala jsme, že řekne nějaké falešné jméno, jak to bývá ve filmech ale kupodivu, řekl to správné.
,,Těší mě." řekl. Poté nás dovedl do místnosti, kde byly samé křesla, pokryté kožešinami a na malém stolečku, na kterém byly připraveny 3 mističky a velký dřevěný džbán.
,,Posaďte se prosím." vyzval nás a my se posadili do křesel vedle sebe. ,,Dáte si něco k jídlu? Zákusek, něco pečeného, smaženého, lehký pokrm? Řekněte si, a náš kuchař vám to jistě rád ukuchtí."
,,Ne my si opravdu nic nedáme, jenom bychom se rádi napili." řekl Darel. Pomalinku mě začalo štvát, že mě nenechá mluvit, ale líbilo se mi, že mění styl. Předtím byl takový divný, protože pořád mluvil o víře, ale teď začínal být celkem normální. Až na to, že mluvil pořád tak spisovně.
,,Dobře, jak si přejete." pokrčil rameny Cledus a zvedl se a nalil nám ze džbánu vodu do misek. Darel nemeškal a z misky se napil. Od kdy andělé mají žízeň?
Já jsme se také napila, i když mi to z misky připadalo divné.
,,Zdržíte se tu dlouho? Abych vám dal připravit postele na spánek. Možná bude také vhodné jiné oblečení, pokud vás tedy tím neurazím. Víte, naši lidé nejsou zvyklí na takové výstřednosti a možná na vás budou špatně koukat."
,,Myslím, že se nezdržíme a oblečení snad také nebude nutné, my jsme rádi v tom v čem jsme." pravil klidně Darel, i když mě, ta poznámka o oblečení urazila.
,,Já být vámi se převlíknu." řekla najednou nějaký ženský a když jsme se otočili ke dveřím, stála tam překrásná dáma, která jistě byl Jesica. Všichni v místnosti jsme vstali. Cledus se poklonil ale my s Darelem jsme zůstali stát. Nevím, jestli on věděl, že bude takhle krásná ale jak na ní koukal bych řekla, že asi ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mýval Mýval | Web | 19. srpna 2008 v 21:07 | Reagovat

ahoj pekny blog

a jinak mam na blogu bleskovku tak kdyby ses chtela zastevit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama