pomíjivost věcí, citů, potřeb ; smrt a sebevraždy...

31. října 2008 v 21:35 | Pawja aneb AfroGirl |  Moje řeči

Teď jsem si přečetla jendu moc hezkou básničku. Nebudud na ní odkazovat, i když by si to velmi zasloužila, ale místo toho napíšu článek, který bude možná docela nepřehledný a snad i nezakončený, ale po té básničce prosto to udělat musím. Ne to je špatně formulované, spíš měla bych. Vlatní myšlenky mě k tomu tak nějak nutí a v hlavě se mi už objevují necelé věty, které musí být vypuštěny, ale než to ztihnu, už zase zmizí a objeví se tam nová pímena, slova, věty..


Je hodně zvláštní, jak se člověk mění závysle či nezávisle na okolí/věku/okolnostech. Jen si uvědomte, jaké jste třeba Vy měli priority před rokem. Jak bylo důležité mít nějakou věc či něco udělat, a když sjem to konečně měli, jak už to nebylo důležité. Ukáži malý docela nepatřiční příklad s fotákem. Člověk si ho přeje, přestavuje si, jak bude zachycovat životní okamžiky, jak bude dělat s ním radost sobě i jiným, ale když ho dostane a ta prvotní radost a nadšení vyprchá, zůstane jen všednost. Už to není oslnivá krása a vynalézavý mechanizmus, je to už jenom foták, který se zařadil do vaší zbýrky více, či méně potřebných věcí.
Tak je to i s lidmy. I když mě to teď hodně trápí, i přátelství, láska či jiný cit k druhému jednou vyprchá. Teď jsou to motíly , co poletují v břiše, za pár let či možná měsíců to bude opět všednost a už možná nuda co zůstane. Možná se mýlim, možná se to nestane ale je větší pravděpodobnost, že ano. Nikdo se tomu nevyhne a zlozvyky, co se nám na druhém líbily předtím budeme najednou nenávidět a nadávat samy na sebe, jak jsme něco takového mohli milovat. Jistě, jsou výjimky, kteří svého protějška milují horoucně až do konce ale to je jen výjimka potvrzující pravidlo. Nechci však mluvit o tomto jen záporně a vůbec nechci aby si to někdo teď spojoval s mým momentální životem....
Není to však jen u lidí, podle mě to platí na všechny živé tvory, i když mazlíčky domácí jen tak milovat nepřestanete. I když vyrostou, pořád to budou ty chlupaté koule, co se tak rádi mazlí ( v případě rybiček je nutno pozměnit slova).
Teď plynule/neplynule přejdu na další téma. Newím proč, ale já sama si teď nic nedělám ze smrti. Je to konec, který je pro někoho definitivní, pro někoho to namená jen počátek další cesty. Ale stejně, na téhle urovni, jako jsme dnes se po smrti už nedostaneme. Newím proč ale momentálně jsme cinik a spíš si dělám vtipy na toto téma než abych horoucně začala plakat. Možná že v blízké době přijdu o mazlíčka. Možná, že s námi bude delší dobu ale stejně si z toho nic nedělám. Newim kde se ve mě vzala ta necitlivost lhostejnost, ale nemohu si pomoci. Jindy před spaním si vymýšlím příběhy se smrtí, kde pak pláču ale jinak v reálu mi to nejde. Vtip o
rakvičkách, který jsme si vymyslela vážně miluji ale je to strašně kruté.
To, že někdo kvůli trápení je schopen vzít sobě nebo jiným život mi také nepříde tak strašné, ale když o tom ted tak píšu tak možná i jo. Ách sebevraždy. Hloupé hloupé hloupé podle mě. Vzít si život, pře se se mnou rozešel kluk? Vzít si život, že nemám žádné peníze? Vzít si život, že...? Ale prosimvás, člověk je vždycky někdy na dně, pak je zase štastný a tak dále. Život (bohužel/bohudík) není jako rovná čára, nikde neklesá, nikde nestoupá. Život je neustále se měnící křivka, co si jednou zamane že klesna, pak zase vyletí do oblak a pokud zrovna teď padla tak ano, pobrečim si, zanaříkám si ale hned si vzít život? Dobře, nemohu soudit ty, kteří to dělají z ,,honosnějších" důvodů ale stejně je to podle mě blbost. Proč vzít sobě život, když ho jednou mohu dát? Proč vzít sobě život, když se najde určitě někdo, kdo to velmi opláče, bude kvůli tomu smutný, bude svět nesnášet? Prostě říkám nakonec. Sebevraždy jsou hloupost a nikdo by neměl míti tak velkolepý důvod, aby se k tomuto napsoto konečně konečnému řešení musel uchýlit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 marťas marťas | Web | 31. října 2008 v 21:45 | Reagovat

To je hezky napsaný myšlenky .. je to hezky napsaný a  je pravdaa že když je člověk kvuli něčemu štastný tak v oto hned přijde ale zase aspon si musíme vychutnat ty chvilky štěstí páč na věky nikdy nebudou .. nic jinýho nam prostě nezbývá že? .... a o tý sebevraždě si myslím že nic nevíš a bud jen ráda .. vidíš to jen mco jednoduše ale to je fuk ...  hlavně že jsi štastná a chceš žít a  zastáváš se názoru že sebevražsda je hloupost.... :)

2 Petrush:-P Petrush:-P | Web | 31. října 2008 v 22:13 | Reagovat

zajímawy.....přiznám se....nečetla sem to:D

3 Vanessa Hudgens Vanessa Hudgens | Web | 1. listopadu 2008 v 13:13 | Reagovat

Je mi když tak 15...a snad je to moje věc jaký nick mám ne?promiň nechtěla jsem vás urazit...měla jsem špatnou náladu...a kvůli toho že prohrávám to nebylo...jen že to tak proživaš...dejte mi hlasy...spolu to vyhrajem atak...mě to naštvalo...no možná se přiznam:-Dtrocha závist tam byla...ale jinak jsem narazila na docela zajimavý blogís který není jen o módě...asik fakt vypadám jak malá holka:-( když tak trapně řvu...docela se i stydím jakou jsem vám udělala reklamu...promiňte...vícekrát se to nebude opakovat...(říkám to všeobecně)

4 Lady Unknown Lady Unknown | Web | 1. listopadu 2008 v 13:57 | Reagovat

Pěkně jsi tenhle článek napsala, je vidět, že jsi se nad tímhle tématem hodně zamýšlela :)

Asi ti na to řeknu toto... všechno hezké jednou končí, a tak už to buhužel je. Proto si máme užívat toho, co máme v přítomnosti, protože jednou to v budoucnu ztratíme nebo nás to přestane bavit, ať už je to cokoliv...

A sebevraždy? Myslím, že na ní alespoň jednou za život pomyslí každý, ale je to jen útěk před problémy, nic se tím nevyřeší... ;)

5 Peťka ;) Peťka ;) | Web | 2. listopadu 2008 v 21:09 | Reagovat

pravda... občas se lidé vážně hodně mění a ta všednost je... prostě hrozná. to, co jsme předtím milovali a toužili mít pořád u sebe, nám najednou přijde nepotřené a nudné... ale jsou podle mě věci, které neormzí.. ne nadarmo se totiž taky říká, že to, že nám na někom nebo něčem vážně záleželo si uvědomíme až ve chvíli, kdy to ztratíme.. to je podle mě taky velká pravda... jde jenom o to, jak moc si to dokážeme uvědomit právě předtím, než to ztratíme...

ale jinak krásně napsanej článek...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama