Seděl v okně

12. května 2009 v 18:42 | Pawja aneb AfroGirl |  Zajímavosti

Wualá... Miluji tyhlety jednoduchý kravinky. No však víte, jen nějaký obrázek v záhlaví a konec. Vypadá to tak světoborně co? :D

Víš kolikátý člověk si, který tenhle článek začal číst? První, druhý, třetí, čtvrtý, pátý nebo šestý. Víc lidí so to nepřečte. Docela smůla co, když na zemi žije tolik moc lidí. Kdybych měla procentuálně vypočítat, kolik lidí za den navštíví můj blog (nebo i za celou jeho existenci) byla bych tu rozhodně ještě pozítří. Až tolik lidí tu je! :D

Mám docela dobrou náladu, i když jak se snažím rožvýkat to strašně tvrdé Maoam ( ty strašně dobrý bonbony), docela mě z toho bolý zoubky. Bolí tak, jako když se snažím rozkousnou rohlík, jablko nebo cokoliv kousavého. Ale to Maoam prostě sežeru!


Našla jsem jeden takový divný článek. Není to nic světobornýho ale je to zvláštní. Ne to je možná taky trochu přehnané.. No nehroťme to. Autora neuvedu, protože se mi nechce načíst ten blog. Myslím, že ho trochu naštvu ale to taky nehroťme. Sice já bych tam trochu pozměnila ten začátek každého ""verše" ale .. no jak už jsme říkala.. :D Tý jo, já ani newim , do jaké rubriky ho šoupnout









Seděl v okně a předlouze hleděl ven. Dlouhým nehtem na malíčku ťukal do parapetu. Vyhlížel ji. Měla zpoždění. Jeho však strach netrápil. Dál ťukal do parapetu.

Seděl v okně a předlouze hleděl ven. Stmívalo se a návštěva nikde. Sledoval dlouhé stíny lidí, chodící kolem a doufajíc, že jeden z nich bude patřit jí. Stále však nešla.

Seděl v okně a předlouze hleděl ven. Všude byla tma. Ulicí se jen sem tam proběhla kočka. Nikde neviděl ani náznak lidské existence. V mysli viděl její tvář. Sklopil pohled. Už nepřijde.

Proudil ho telefon. Čelo měl mokré od okenní tabulky, o kterou se opíral. Tělo ztuhlé. Zmateně se rozhlíží, pak se přesune k telefonu. Ve sluchátku slyší drmolící hlas. Sluchátko padá na zem.

Stojí před zrcadlem. Na sobě černé sako, černou košili a kravatu. Obličej bledý, vlasy zplihlé a neupravené. Pod očima se rýsují fialové kruhy. Teď už se nemusí upravovat. Teď už ho nepochválí.

Poslední neskrývaná slza padne do ohbí saka. Poslední pohled na nehybné tělo. Němé prosby nebudou vyslyšeny. Prázdnotu a smutek vystřídal hněv. Vstal, neohlížel se na otáčející se obličeje. Odešel uprostřed ceremoniálu. Už nikdy ji nechce vidět. Ne mrtvou..

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ann@bora Ann@bora | Web | 13. května 2009 v 12:26 | Reagovat

Ahojík máš moc a moc pěkný blog mrkni pls i na muj :-)

2 Peťka;) Peťka;) | Web | 18. května 2009 v 14:00 | Reagovat

docela zajímavý.. ale mám z toho takovou.. zvláštní náladu.
jinak moc chválím vzhled. vážně se povedl

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama