Červen 2010

Po dlouhé době, mluví vcelku spisovně a nemele kraviny

23. června 2010 v 16:12 | Pawja aneb AfroGirl |  About me
Žeru (turista, deli, rohlík), pře sem ve stresu. Teda není to stres ale vtek. Spíše bych si dala modroučkou LM (ďáblovy prstíky), ale má to 3. háčky. a) Jemu se to nelíbí a mám dost černé svědomí za včera. b) V rámci možností nekouřím.  c) není co. Smůla

Ani jsem nechtěla na blog zase psát. Nekomentuji nikoho, nepíšu články, neexistuji. Ale teď, jak tu sedim na notesem, přemýšlím, jestli napsat ty sms co mám v hlavě nebo nenapsat jsem se rozhodla, že raději psát nebudu a napíši sem. Trochu se mi komíhají myšlenky ale já si zatím rozumím.

Jsem šíleně zmatená, žírlivá, připadám si jak šílenec a hlavně nevím co mám dělat. Všechno co udělám se mi následovně zdá jako špatné. Včera jsem taky rozšířila okruh lidí, co mě viděli brečet. Seděli sme v parku, čekali, až budu moci jít na rengen a *on mluvil o těch věcech, co mě dokáží tak totálně naštvat. A pak jsem se rozbrečela. Protože proto. Ale díky bohu ne kvůli *němu, ale kvůli tomu co řikal. Éch díky bohu. Vidírat citově své přátele, přítele, kamarády s výhodami a podobné už dělat nechci. Není nic hnusně zoufalého víc, než toto.

V listopadu, 12 dní před 22.listopadem, kdy mám narozeniny, mi sundají rovnátka. Ej. Nevím, jestli se radovat, nebo neradovat... Ale jo, radovat. Teď pořádně ani nemohu alkoholovat, pře mám uplně rozervanou pusu od želez, a líh uplně masivně pálí v těch dírách. A taky když holka spěchá a má vlasy kolem obličeje, je nervózní a taky to chce mít možná trochu za sebou, pře se stydí tak je neopatrná a pak to chlapce bolí. Někde.. Ale jinak to mám ráda a nevadí mi to (sorry, zase perverznosti a sexulnosti)